Jak by si vybírala kouče nepoddajná Lilith?
Jak by si vybírala kouče nepoddajná Lilith?
Kdybych si z astrologie, jako symbolického jazyka, odnesl jen porozumění archetypu moudré Lilith, která má zájem o naši celistvost a nechápe, proč jsme spokojeni se svými polovičatostmi, bylo by to hodně. Stačí se podívat do horoskopu narození (radixu) právě jen na ni. A máme obraz toho, co řešíme, a proč nám to „nejde“... Proto jsem se i já k ní obrazně obrátil při tvorbě tohoto článku, snad to bude poučné i trochu zábavné. Já ji mám v pátém domě, mimo jiné i domě zábavy...
O dobrém kouči by se mělo vědět. Měl by však mít paradoxně problém s mluvením, tedy zejména sám o sobě.
Dobrý kouč — terapeut má totiž především vynikat v umění naslouchat. Má vynikat v umění vnímat vaše potřeby a naslouchat Vám. Intuitivně uchopit — co potřebujete vyřešit. Správný kouč má prostě vynikat v umění mlčet. A to je ten paradox: kdo bude vynikat v umění mlčet a vnímat, nebude mít prostor a čas se zviditelňovat. Představme si takovou situaci, že až budete příště někoho hledat pro vyřešení svých osobních, vztahových, pracovních záležitostí atd. zeptáte se svých známých či přátel: „A prosím tě, už jsi o něm slyšel/- -la?“ A když vám odpoví: „Jasně, toho je přece všude slyšet!“ Tak budete bezpečně vědět, ke komu nechodit! Vezměte si příklad ze Zenu: Když Mistr Zenu žáka udeří holí do zad, žák mu s úctou poděkuje, protože ví, že Mistr zavnímal, že se o něj pokouší spánek. A jak žákovi, tak Mistrovi jde o probuzení!
Občas se ze studijních důvodů přihlásím k odběru nějakého newsletteru mediálně zdatného mistra téměř na všechno. A pak se nestačím divit! Takové množství moudrostí a v tak krátkých intervalech, kterými mne zásobuje, sotva stačím přečíst. Vydržím to pečlivě číst celý týden, pak jen pozoruji, jak to denně zaplavuje můj email. Chvíli mám výčitky svědomí, že na sobě málo pracuji... A pak si řeknu, takové množství může vyprodukovat jen umělá inteligence. Jak se dnes říká „Á Í“, a s Lilith jí posměšně říkáme „Í Á“. Jak dělá oslíček? No přeci: Í Á. S úlevou odhlásím odběr emailů a všechny je smažu! Nejsem škarohlíd, ale s rozvojem AI bude ještě těžší čelit náporu mistrů, kteří budou vynikat v umění mnohořečnosti, ve schopnosti, nikoli vnímat vaše potřeby, ale okecat cokoli a umět hrát na vaše city.
Já vím, zábavný pohled moudré Lilith je někdy sarkastický, ale zejména mnohoznačný. Nejsou to jednoduché odpovědi, které nám poskytuje. Dobře, dejme tomu, že něco pravdy na tom je. Přílišná zaměřenost na sebe a sebepropagaci i prázdnost velkého ega je asi v každé oblasti běžná věc. Ale jak z toho ven, co je tedy ten klíč, ke kterému nás dovede Lilith?
Klíč je v tichu. Paradox je v míře. Když se o někom neví, je to samozřejmě špatně. Ale na druhou stranu, když někdo stále mluví... Je to otrava.
Ticho se zkrátka velmi podceňuje. Přitom, když se ztišíme, často jsme schopni pochopit, jak se rozhodnout, co právě udělat... Já mám například inspiraci založit a provozovat blog/newsletter na téma Moudra hodná zapomnění. Přítelkyně mne napomínala, že serióznost by neměla být narušena humorem, že humor znevažuje. Naopak! Kdesi jsem četl, že náboženství budoucnosti bude založené na humoru. Protože to, co nám všem nejvíc překáží je naše EGO. A humor, lépe řečeno schopnost si udělat legraci sami ze sebe, je nejlepší prevence před pastmi ega.
V koučování, podobně jako v jiných terapeutických metodách, duchovně ukotvených, věříme na vnitřní moudrost každého člověka, na vnitřní moudrost jeho ducha, těla, jedno jak tomu budeme říkat. Příkladem, který to potvrzuje, je pokus, kteří dělali psychologové s evropskými houbami. Navštívili přírodní africký kmen a rozložili před ně evropské houby, které nemohli znát. A požádali je, ať je rozdělí na jedlé a jedovaté. Provedli to zcela bezchybně! Na otázku, jak to dokázali, odpověděli, že ty jedovaté houby se divně ksichtí!
Možná si řeknete, že moudrost domorodých společenství je pro nás dávno ztracená. Není to pravda. Můj děda byl v lázních a viděl tam proutkařit nějaké chlapy, zeptal se jich, jak to dělají. Oni mu to ochotně ukázali. A když se vrátil do své vesnice, pomáhal hledat vodu pro studny v širokém i blízkém okolí.
Tu moudrost v sobě stále máme, jen si jí nejsme vědomi… A nebo, to je ještě horší, nedovolíme si ji uznat. Kupříkladu intuice. Ukážu přítelkyni fotku se slovy: co to podle tebe je? A ona třikrát hádá a nic. Prozradím ji správný výsledek a ona zklamaně řekne: „To mne hned napadlo, ale zavrhla jsem to, protože mi to přišlo příliš jednoduché.“ Ano, tak jednoduchá je intuice, ale musíme ji věřit! Řeknu ji, vidíš, příště si to pamatuj a poslechni ji. A co myslíte, uběhne týden, čtrnáct dní, zase hrajeme hru na intuici a opět stejný scénář... Ale abych nebyl nespravedlivý při čtvrtém, pátém pokusu již začneme ten utlačovaný hlas vnímat.
A v tom právě spočívá umění terapie: zprostředkovat vám tuto moudrost a naučit vás, abyste si jí nejen byly vědomi, ale abyste jí znovu začali používat. A v tomto nám pomáhají právě dvě iracionální psychické funkce: intuice a vnímaní. Máme totiž čtyři psychické funkce. Dvě racionální a dvě iracionální. Ty racionální (myšlení, cítění) dobře známe a často je nadužíváme. Protože důraz na tzv. vědeckost nás právě učí preferovat to racionální. Ale ideální pomocník je ten, který má právě rozvinuté ty zavrhované iracionální psychické funkce (intuice a vnímaní). Protože aby vám někdo mohl pomoci, musí se umenšit, skoro zapomenout na své myšlenky (myšlení) a city (cítění), aby mohl vnímat VÁS a VAŠE potřeby.
